Nhung Co. & Viah: HOMELAND


HOMELAND is an experimental theatre piece about identity and memory. 

It presents a theatrical journey into the sphere of one’s subconscious self. The show intentionally provokes every single audience member in order for you to search for concrete meanings of what is happening on the stage each moment, to find their own interpretation of each image. This sense of active participation and the process of searching intends to bring the audience member’s mind closer to their own fantasies, dreams, and memories. As we play along with principles of physical and dance theatre, visual theatre, live-art performance, video-projections, light designs, electronic music, piano music, poetry of free verse, HOMELAND's objective is a provocative, imaginative and self-reflective game in which the audience plays along.

Alongside with the crucial element of playfulness, we see the importance of embracing the presence in all of our moments on stage. The aim of the play is to give the audience a feeling of deep joy by empowering every single second with a maximum of liveness, and by highlighting how unique this very moment is. That is why we plan to create most of the elements of the show on stage right in front of the audience's eyes (music and sounds, lights, performance), and it is also the reason behind each of our team members needing to be engaged in the whole creative process since its beginning. The question we are trying to answer here in practice, as we find ourselves amidst the creation of this piece is: How do we – through the show – touch the audience in the closest, deepest, and most intimate way possible? The experience we are working towards here is a live music experience, a dance-visual theatre piece, and a ritualistic / holy celebration.


The first initial and constant inspiration for HOMELAND is meditation, and the state meditation can bring us into: Diving deeper into oneself, getting to see one’s reflection, and from the point of view of the observer, existing in the state somewhere in between being awake and dreaming, the touch of subconsciousness, or of unconsciousness. Since the focus in meditation is towards the inner world, towards the inside, since it is about the "zoom-in" direction, we decided to choose the night life and dreamy images as the main anchors for our visual communication. For us, the night time seems to be the time of a day when most of the daily distractions get to finally shut down, when our rational mind finds its soft-saving mode, and when we – as human beings – get to actually hear our own minds.


“Those rages, those demons

You find in yourself
You need to let them come closer
You need to name them
Take all the courage  you have
To see them clearly
To meet them 
And then at the end of the tunnel
You'll find a lot of being in oneself”
    – Anna Hogenová

Each closer confrontation with ourselves naturally opens many various exit ways for us to run away from this sometimes unpleasant, deeply personal, thoroughly intimate reflection of ourselves. And this is precisely where we see a drama itself happen, in this oscillation in between being in touch with oneself and then being distant (running away) from oneself.


“A dream is a royal way into one's unconsciousness”

– Carl Gustav Jung

“A dream is not only a message 

Or a cypher message
A dream is also an aesthetic activity
A play of imagination
That has a value on its own
A dream is an evidence of the fact
That fantasising
That is to say dreaming about things that did not happen
Belongs to the deepest needs of every human being”
- Milan Kundera

As mentioned above, HOMELAND consciously uses the principles and the structure of dreams (the "how"), whilst not using dreams and meditation as its core subject and content (the "what"). The images arising on stage might not seem to make a clear sense at the first gaze as they won't create a linear story, but hopefully by giving oneself the time to observe the images closely, and for a longer period of time, by tuning into the soft, sensitive perception, every audience member will be able to see that the images on stage do hold together as a compact whole, that the images have their own inner logic, and that there is something universally familiar in them that we can all understand. The images, words, and sounds are being put together in a non-literal, and rather evocative way. By not over-explaining what is happening on stage, the audience is being guided to actively participate in the play, in order to search for meanings of what it is that is happening on the stage. By becoming aware of one's own interpretation, the audience is faced with a closeness towards themselves.


“The only state 

I cannot allow myself to be in
Is the state of discrepancy with myself”
– Socrates

The questions of "Who am I?" and "Where do I belong?" have previously worked as initial impulses for our previous show So, Where Are You Really From?, in which the questions of searching for one's cultural identity and searching for one's home in the world outside, are – in HOMELAND – being shifted towards the individual and their own inner world. This constant process of searching for homeland and this journey of returning back home, is all happening inside, independently of what is going out there in the world.


“What do I see when I observe myself with a mind's eye?

What imprint does my ancestors' experience have on my own body, mind and spirit? 
What consequences does my actions bring into the lives and bodies of my descendants?
And isn't it quite a paradox that this modern world which is happily / enthusiastically celebrating the connection of huge masses and the world globalisation, is at the same time (consciously or not) capable of (eradicating) us of our original cultural identity, and therefore – uprooting us?”



HOMELAND je představením o identitě a paměti.

Je jevištní cestou sféry lidského nevědomí. Záměrně provokuje své diváky k hledání a přikládání vlastních významů k tomu, co se právě děje na jevišti – k hledání svých prvotních asociací, ať už jde o divákovu fantazii či vzpomínku. Při tom všem si hraje s formou fyzického a tanečního divadla, výtvarného divadla, live-art performance, také s video-projekcemi, světelným designem, elektronickou hudbou a pianovými tóny, poezií s volným veršem. Jeho cílem je provokativní, imaginativní a sebepoznávací hra s divákem.

Vedle tohoto hravého elementu je pro nás důležité vytvořit na místě maximálně živou atmosféru a darovat divákům pocit, že to, co se tady zrovna odehrává, už nikdy znova nezažijí. Divákovi chceme věnovat zážitek hudebního koncertu, tanečně-výtvarného představení i svátečního rituálu v jednom. Chceme co nejsilněji umocňovat každý přítomný okamžik tím, že jednotlivé komponenty představení (performance, hudba, video-projekce, světla) budeme vytvářet na místě a většinu z toho i před zraky diváků. Tímto živým vstupem a zároveň symbiózou výše zmíněných žánrů chceme zkoumat, jak se diváka můžeme dotknout třeba až do morku kostí.

Prvotní a stálou inspirací pro představení HOMELAND je meditace a stav, do kterého meditace člověka uvádí - ponoření se do nitra, zahlédnutí sama sebe, existence ve stavu mezi snem a bděním, doteky podvědomí, záblesky nadvědomí. Jelikož se v meditaci jedná o obrat k sobě, tedy směrem dovnitř, o “zoom in”, volíme pro jevištní estetiku obraz nočního života ve velkoměstě. Noční čas je pro nás totiž dobou, při níž okolní ruchy a vzruchy ustávají, dobou, při níž se logické myšlení ukládá do úsporného režimu, a člověk má tak konečně prostor slyšet sám sebe. 

“Ty běsy je třeba k sobě pustit, pojmenovat je, mít odvahu je nazřít přímo a na konci tunelu je hodně bytí v člověku.” - Anna Hogenová

S každou bližší konfrontací se přirozeně (a až automaticky) spouští v každém z nás nemálo cest, jak od této přímé konfrontace, od něčeho, co je pro nás tak intimní a osobní, utéct pryč. A právě v této oscilaci mezi bytím u sebe a bytím na útěku, ve vztahu těchto dvou protipólů, spatřujeme drama jako takové. 

"Sen je královskou cestou do nevědomí." - Karl Gustav Jung

"Sen není jen sdělení (eventuelně šifrované sdělení), nýbrž také estetická aktivita, hra imaginace, která je sama o sobě hodnotou. Sen je důkazem toho, že fantazie, snění o tom, co se nestalo, patří k nejhlubším potřebám člověka."

HOMELAND pracuje dále  principem snu a fantazie. Na jevišti vznikají obrazy, které sice zdánlivě dávat smysl, zároveň ale drží kompaktně pohromadě, mají svou vnitřní logiku, a je v nich cosi univerzálně familiárního. Obrazy, slova i zvuk na jevišti jsou záměrně staveny abstraktně, nedořečeně a velice evokativně. Zbytečně však nic nevysvětlují, čímžto soustavně vybízejí diváka k aktivnímu zapojení se do hry - k hledání jemu vlastní interpretace toho, co se na jevišti v přítomném okamžiku odehrává. Tím, že si divák těchto svých prvotních asociací v jistých okamžicích všimne, tím, že si je sám uvědomí, tím se možná dostává blíže sám k sobě.

“Jediné věci, které se nesmím dopustit, je zůstávat v rozporu se sebou samým.” - Sokrates

Otázky “kdo jsem” a “kam patřím”, které byly impulzy pro tvorbu našeho předchozího představení A odkud jste doopravdy?, otázky hledání kulturní identity a domova v okolním světě, se tak v představení HOMELAND přesouvají z vnější sféry přímo k nitru člověka.

Co to vidím a nacházím, když se pozoruji vnitřním zrakem?

Jak se zkušenost mých současných, nedávných i pradávných předků otišťuje do mého těla, mého ducha? Jak já tím, co právě nyní dělám a činím, ovlivňuji osudy a těla svých blízkých i dalekých potomků?

A není to docela paradox, že dnešní moderní společnost, která tak nadšeně oslavuje spojení mas a světovou globalizaci, nás zároveň zbavuje naší vlastní kulturní identity, a tedy nás i – vykořeňuje?